Shaniko v Oregonu – kdysi „hlavní město vlny světa“ – před více než stoletím zkrachovalo a se zavřenými hotely, opuštěnými obchody a populací zmenšenou na pouhých několik desítek téměř zmizelo. Dnes však, i když zde zbývá jen 33 obyvatel, se město pomalu vrací do starých kolejí.
V centru Shanikova oživení stojí Pam Brownová a její manžel Mark Haskett, kteří před sedmi lety přijeli ze San Francisca hledat něco klidnějšího a už nikdy neodešli. Znovu otevřeli starou čerpací stanici a přestavěli kapli na hudební místo, čímž spojili nové využití budov, které dlouho stály ladem. Společně se stali více než jen majiteli firem. Mark nyní slouží jako velitel hasičů v Shaniku, zatímco Pam pracuje jako záchranářka, což jsou role, které jsou v okrese s malou oficiální podporou nezbytné.
Aby zůstali, museli improvizovat. Stavební předpisy v oblasti jsou omezující, a tak pár postavil vedle čerpací stanice malé domky na plošinách, což jim poskytlo místo k bydlení, zatímco investovali do města. Zároveň renovují dlouho zanedbanou usedlost na okraji města. Součástí pozemku je historický dům z roku 1897 a stará kaple, stavby, které naznačují prosperující minulost města a jednoho dne by se mohly stát trvalým domovem.
Jejich úsilí je součástí širšího pokusu o návrat k obyvatelnosti v Shaniku. Historický hotel Shaniko znovu otevřel své brány a láká cestovatele zpět na Hlavní ulici, zatímco místní obyvatelé pracují na tom, aby udrželi při životě příběhy z dob boomu vlny ve městě. Místo, které se kdysi zdálo být odsouzeno k opuštění, pomalu nachází nový účel.
V Shaniku je obnova stejně tak o komunitě jako o architektuře. Požární ochrana, lékařská pomoc a dokonce i základní opravy spadají spíše do rukou sousedů než úředníků. Žít zde znamená přijmout jak rizika, tak i odměny: izolaci, úchvatné západy slunce a vědomí, že přežití závisí jeden na druhém. To, co se v Shaniku formuje, není jen zachování minulosti, ale křehký začátek nového druhu odolnosti venkova.
